Série exkurzí Průmyslové dědictví
Třetí exkurzi z cyklu Industriální dědictví jsme uspořádali znovu na Kladno. Podařilo se nám domluvit vstup do areálu dolu František Josef, který je jinak veřejnosti zcela uzavřen.
Měli jsme jedinečnou možnost shlédnout impozantní secesní haly postavené v letech 1915-1918 společností Císařské buštěhradské doly. “Chrámovou” průmyslovou architekturou, na které se tehdy opravdu nešetřilo, nás provedl architekt Tomáš Voldráb.
Série exkurzí Národní divadlo třikrát jinak
Druhá ze série exkurzí Národního divadla nás tentokrát dovedla do majestátní budovy Státní opery. Opera byla otevřena již v roce 1888 jako Německé divadlo, později však byla od zbytku centra Prahy “odervána” rušnou pražskou magistrálou; její postavení přímo mezi dvěma proudy této dopravní tepny je pro podobnou instituci poněkud zvláštní…
Vedoucí jevištního provozu pan Vinický nám během exkurze ukázal jeviště a do orchestřiště (tedy místa, kam se asi málokdo z nás jindy dostane :) ), dále nás pak zavedl do zákulisí, kde nám vysvětlil veškerý divadelní provoz.
Série exkurzí Na stavbě
Další spolupráce s firmou Skanska Property Czech Republic s.r.o. nás zavedla na stavbu administrativní budovy Riverview, která momentálně vzniká na pražském Smíchově. Pokud jste v dohledné době zavítali na pražskou náplavku, Vyšehrad nebo k bývalému Letnímu kinu Smíchov, nemohli jste si nově vznikající budovy nevšimnout.
Exkurze proběhla v rámci akce Týden bezpečnosti, kterým chce Skanka ukázat svou zodpovědnost za chování na stavbě. V tomto duchu byla tedy i vedena počáteční prezentace před samotným vstupem na stavbu, kde nás prováděl pan Ing. Tomáš Rybín, BOZP koordinátor Skanska Property a Skanska Reality Czech Republic. V době exkurze se stavba nacházela ve fázi dokončování hrubé stavby (týden po naší návštěve byla na budově slavnostně vyvěšena glajcha), mimo betonářských věcí jsme měli možnost vidět i přípravu pro TZB, zasazená některá okna či práci jeřábu (který ovládala žena, jediná na celé stavbě!). Celá exkurze byla zakončena výstupem na budoucí střešní terasu s nádherným výhledem na Vyšehrad, Vltavu a Pražský hrad.
Série exkurzí Národní divadlo třikrát jinak
V Nové scéně Národního divadla jsme odstartovali náš cyklus exkurzí Národní divadlo třikrát jinak. Toho, že architekt Karel Prager při svém návrhu vyvedl prostory pro diváky k dokonalosti, si musí všimnout každý návštěvník. Velkolepé točité schodiště vás dovede do prostorného foyer s elegantní kamennou podlahou a stropem s dřevěnými křivkami. Samotný sál o kapacitě 400 míst pak nabízí sedadla luxusnější než v leckterém kině.
Při vstupu do sálu nás ale náš průvodce pan Petr Voříšek, vedoucí jevištního provozu Nové scény ND, začal seznamovat s realitou z druhé strany scény… 90% jevištní techniky je zastaralé a zoufale nemoderní, samotná scéna nabízí za portály naprosto nedostačující prostor, velmi omezující možnosti vstupů na pódium, o nízké kapacitě stěhovacího výtahu ani nemluvě. V rychlosti jsme nahlédli i do šaten, které jsou propojeny s jevištěm nepříjemně úzkou a velmi nízkou chodbou. To vše je podtrženo nedostačující vzduchotechnikou, kvůli které jsou údajně letní představení k nevydržení. O tomto “druhém světě” za oponou jsme neměli před exkurzí ani tušení.
Oproti tomu ale jeviště nabízí velice exkluzivní šířku 20 m (běžná divadla nabízí 12 m) a příjemný kontakt s divákem. Z těchto a dalších důvodů se ze strany vedení Národního divadla, které je nyní po složité historii konečně vlastníkem Nové scény, objevují snahy o modernizaci této scény. Musíme ale bohužel přiznat, že Nová scéna Národního divadla je dokonalým příkladem toho, co se může stát, když architekt nenastuduje dostatečně daný provoz, a že se něco podobného může stát i u takového velikána, jakým je Karel Prager. Je ale jistá naděje, že při plánované rekonstrukci budou tyto chyby minimalizovány a divadlo se stane plnohodnotnou budovou nejen pro diváky, ale i pro herce. Divadlo ale pravděpodobně dozná při rekonstrukci velkých změn, a proto Vám doporučujeme do Nové scény co nejdříve vyrazit a vychutnat si tak představení v prostorách podle původního Pragerova návrhu.
Série exkurzí Slavné vily
“Moje architektura vůbec není koncipována v plánech, nýbrž v prostorech (kubusech). Nenavrhuji žádné půdorysy, fasády, řezy. Navrhuji prostory. U mne neexistuje žádné přízemí, první patro apod…U mne jde pouze o související kontinuální prostory, pokoje, předsíně, terasy atd. Patra se prolínají a prostory na sebe navazují. Každý prostor potřebuje jinou výšku: jídelna je přece vyšší než spíž, proto jsou stropy prokládány v různých úrovních. Spojit tyto prostory tak, aby výstup a sestup byl nejen nepozorovatelný, ale zároveň aby byl i účelný, v tom spočívá, jak vidím, pro ostatní velké tajemství, zatímco pro mne je to velká samozřejmost.” Adolf Loos
Takhle Adolf Loos mluví o svém “Raumplanu” v Müllerově vile. My jsme se na něj šli podívat v rámci třetí exkurze z cyklu Slavné vily.
První skupina studentů vyrazila na prohlídku a dalších několik zájemců zatím vilu skicovalo pod vedením pana profesora Sýkory. Pan profesor vysvětlil kompozici vily i terasové zahrady a během toho pohled od tramvaje i sám kreslil. My jsme pak okoukané techniky snažili napodobit a výsledky jsou opravdu povedené.
Po skicování se na prohlídku podívali i kreslíři. Paní průvodkyně nám vysvětlila opravdu všechno, co nás mohlo zajímat, a díky ní jsme i na pár sekund okusili, jaké to je sedět na Loosově luxusní pohovce Chippendale. Raumplan je zevnitř opravdu silným zážitkem. Občas jsme si ve změti schodiští připadali jako Harry Potter v Bradavicích. Ostatně celý dům působí jako hrad: vysoký, zvenku nedostupný, zato vevnitř útulný a navozující pocit bezpečí.
A ten výhled ze střešní terasy! Ze střechy vily je vidět panorama od Petřínské věže a Pražského hradu přes Dejvice a Bohnice v pozadí až po sídliště Petřiny. Bydlení v Müllerově vile muselo být opravdu každodenním zážitkem.
Série exkurzí Slavné vily
Secesní vilu si nechal v letech 1910-1911 vystavět sochař a grafik František Bílek podle vlastních plánů. Pražská vila měla podle Bílka vyjadřovat “Život jako pole plné zralých klasů, skýtajících výživu bratří na každý den. Mnohé klasy svázány ve snopy – sloupy. Některé ze sloupů nedostavěny, protože ničeho nenesou.”
Druhá exkurze z cyklu Slavné vily byla také rozdělená na dvě skupiny. Kreslíři na místo dorazili ve 14:00, aby se od pana profesora Jaroslava Sýkory naučili rychle skicovat. Bohatě dekorovaná Bílkova vila byla pro všechny z nás velkou výzvou a problémy nám kromě říms a sloupů dělal také tvar “rohlíku”, jak ho nazval pan profesor.
Pak jsme společně s druhou skupinou vyrazili na komentovanou prohlídku vily. Sochař Bílek svoji profesi propsal opravdu do každého kousku domu: kování, dveře, obklady i nábytek byly vyrobeny na zakázku a pan Bílek je vlastnoručně zdobil. Motiv zemědělství se tak propisuje na kliky i na zárubně v podobě klasů, ptáčků či myší.
Nejvíce prostoru pan Bílek věnoval svému vlastnímu ateliéru, který působí opravdu impozantně. Do něho právě vedou obrovská vrata, která jsou vidět zvenku, a která se při pohledu z ulice tváří jako hlavní vchod do domu. Výstava soch byla pro nás jako pro budoucí inženýry a architekty uměleckým zpestřením.
Série exkurzí Slavné vily
Vilu navrhnul v roce 1902 známý architekt Jan Kotěra ve stylu anglické moderny, ve které se objevují i prvky české lidové architektury. Ve vile se nachází Kotěrovo centrum, které mapuje dějiny i současnost středoevropského rodinného bydlení.
Exkurze byla rozdělená na dvě skupiny: ta první šla ve 14 hodin na prohlídku vily, zatímco druhá skupina zůstala v zahradě na kurzu rychloskicování. Pan profesor Sýkora nám ukázal, jak rychle a jednoduše nakreslit vilu z různých úhlů, abychom zachytili výraz stavby i poznali konstrukci. Počasí nám opravdu přálo, tak jsme si teplé jarní odpoledne v krásné zahradě užívali.
Zevnitř nás pak vila překvapila maličkými místnostmi, které jsou snad ještě menší než světnice tradičních lidových chalup. Zato propracovanému schodišti Kotěra věnoval velký prostor. Strop v hale i dřevěný balkon jsou bohatě dekorované tradičními motivy, jak se můžete přesvědčit na fotkách.
Série exkurzí Průmyslové dědictví
V rámci cyklu exkurzí “Průmyslové dědictví” jsme uspořádali exkurzi do krásné a kontroverzní budovy Nákladového nádraží Žižkov. Procházku po této zanedbávané a dlouho opomíjené perle zahájil profesor Tomáš Šenberger, odborník na industriální architekturu na FSv ČVUT, svým vyprávěním o historii a jedinečné konstrukci budovy. Na to plynule navázal náš druhý průvodce Matěj Stropnický, zástupce starostky Prahy 3 a zakladatel sdružení Tady není developerovo. Barvitě popisoval jednání a boj proti ne vždy šetrným plánům developerů (př. Sekyra Group, Discovery Group) nejen na místě samotného nádraží, ale i v jeho těsné blízkosti. Během exkurze jsme se na nádraží podívali z terasy na střeše hlavní administrativní budovy, dále jsme během procházky po vnitrobloku nádraží navštívili i sklady a sklepy.
Plný provoz nákladového nádraží byl ukončen v roce 2002 a od té doby se vedou bouřlivé debaty, co s obrovským prostorem dál. Do hry vstoupili mimo jiné i developeři s nápady na přestavbu nádraží na rezidenční komplex, v roce 2011 bylo vyhověno žádosti Klubu za starou Prahu a nádraží se dostalo pod památkovou ochranu. V dnešní době zde jsou snahy o konverzi nákladového nádraží na multikulturní komplex, což dokládá i organizace mnohých akcí jako Designblok nebo Divadlo Letí.
Série exkurzí Průmyslové dědictví
Vyrazili jsme na výlet na Kladno za nevšedním zážitkem. Ve studený březnový den se skupinka 15 odvážných vydala mezi polorozpadlé budovy areálu bývalé Vojtěšské huti.
Náš průvodce Venca je architekt a za studií se o areál aktivně zajímal. Spoustu informací najdete na blogu jejich občanského sdružení Kladno Koněv, které se snaží o revitalizaci areálu.
Venca nás provedl po všech částech areálu od starých výrobních hal přes vápenky až po koksovny. Díky jednomu milému zaměstnci areálu jsme dokonce mohli nahlédnout do chystaného muzea huti Koněv, které vzniká v hezky zrekonstruované cihlové hale z 19. století.
Největší zážitek nás čekal u koksoven. Veliké betonové struktury vypadají jako z postapokalyptické scény ve sci-fi filmech. Venca svůj výklad zakončil uvnitř budovy koksovny hned vedle ohromujících betonových násypek a vydali jsme se vyhnat lezavou zimu z těla do místní kantýny.
Někteří odvážlivci na vlastní nebezpečí pokračovali ještě po schodech nahoru, kde nebylo místo pro nikoho trpícího závratí. Fotky jsou odtamtud ale moc hezké.
Za tip na exkurzi a pomoc s organizací moc děkujeme Tomášovi Jelínkovi.
Doslova last minute exkurzi jsme zveřejnili ve čtvrtek večer a v pátek odpoledne na místo dorazilo skoro 20 zvědavců!
Pan správce nás vzal na ochoz věže i do podkroví, nahoru do krovu nás k našemu velkému smutku ovšem nepustil… No, asi to bylo pro naše dobro, krov Letenské vodárny je totiž ve velice špatném stavu a už několik let se připravuje jeho rekonstrukce. I na ochozu jsme se místy báli, aby nám omítka nespadla na hlavu, ale nakonec jsme si užili pohled na Letnou z velmi netradičního úhlu.
Za možnost podívat se do věže děkujeme Domu dětí a mládeže Praha 7 a přejeme, ať se brzy podaří najít finance na rekonstrukci věže.
